Svatojánská vycházka

Do Svatého Jana pod Skalou jsme se s Haničkou vydali poprvé již před lety v roce 2012, shodou okolností 24. června, tedy na svátek sv. Jana – viz cestopis Solvayovy lomy a Svatý Jan pod Skalou. O deset let později jsme vyrazili do těchto fascinujících míst znovu a pokračovali přes legendární lom Alkazar kaňonem Berounky až do Berouna – viz cestopis Kaňonem Berounky. A tato vycházka nás fascinovala natolik, že když jsme s přáteli přemítali, kam vyrazit na výlet, Svatý Jan pod Skalou byl jasná volba. A pro velký úspěch a nenáročnost jsme poslední výlet víceméně zkopírovali.

Ráno tedy vyrážíme s Evčou a Michalem rychlíkem směr Beroun, kde přesedáme na lokálku, která nás vyváží vzhůru do obce Vráž. Zde doplňujeme tekutiny a pak směřujeme do zalesněného údolí Loděnice, v jejíž zákrutách se Svatý Jan ukrývá. Nejprve se krátce zastavujeme na zdejším hřbitově, neboť tamní neogotická kaple sv. Maxmiliána s hrobkou rodu Bergerů vysloveně přitahuje pozornost. O několik minut později a pár desítek metrů dál se před námi už rozevírá nedostižná scenérie s bývalým benediktinským klášterem a přilehlým kostelem s jeskyní sv. Ivana pod monumentální skalou s křížkem na vrcholu. Prohlídku nám zpestřuje či spíše poněkud komplikuje probíhající pravoslavná bohoslužba, a tak po shlédnutí pramene, opět sv. Ivana, se uchylujeme do kavárny Svatý Jan, kde občerstvujeme Unětickým pivem a solidní bavorskou sekanou. Duchovní v zástupu zatím opouští svatostánek, a tak se po načerpání sil tělesných vydáváme zpět do jeskyně k načerpání sil duchovních. A toto místo je k tomu víc než vhodné.

Ze Svatého Jana pokračujeme údolím loděnice do vesničky Hostim, kde v Hospůdce u Krobiána obědváme. Prostředí příjemné, obsluha ochotná, ale profíci to nejsou, takže je určitě ještě o čem přemýšlet. Nicméně my s plným bříškem pokračujeme dál až do míst, kde se Loděnice vlévá do Berounky. Zdejší občerstvení funguje a tak orosený Kozel přijde vhod. Navíc poeticky nomen omen, neboť zdejší lokalita se nazývá V Kozle. Nás však zajímá legendární lom Alkazar, který v těchto místech začíná. Při předchozím výletě jsme zde objevili mimo jiné zajímavé volně přístupné podzemní chodby s dvěma „mikrojeskyněmi“. A tak vyrážíme ke skalní stěně, kdy po chvilce nalézáme vstup do komplexu. Čelovky rozsvítit a šup do příjemně chladivého podzemí. Komplex to není kdo ví jak rozsáhlý, ale jako zpestření výletu je to výborné.

Po návratu na povrch chvíli obdivujeme lezecké cesty na zdejších stěnách i několik dalších podzemních děr a poté se vydáváme proti proudu Berounky směrem k Berounu. Na protějším břehu míjíme Tetín se zbytky hradiště, kostelem a legendou o svaté Ludmile. Pod statkem U Vondráků se opět krátce občerstvujeme, neboť odpolední slunce v širokém údolí Berounky pálí přímo pekelně. Zanedlouho už překračujeme v Berouně po lávce pro pěší Berounku a kolem nádraží dorážíme do cíle cesty, pivovaru Berounský medvěd. Zde nás čeká večeře, pivko a pak cesta vlakem domů.